Snad ještě najdeš klíč,
jenž otevře mi dveřě,
když nepošleš mne pryč,
sním zbytky od večeře.
Snad mi chceš odpustit
a duši klidu dát,
zkus v krbu zatopit
a srdce rozehřát.
Snad vezmeš do dlaní
mé city prostydlé,
jak zmoklý pes, má paní,
jsou schlíplé u židle.
Snad rozesteleš lože,
svou hrudí chceš mne hřát,
pak řekneš mi: "Ó bože,
já vím, že mne máš rád.