Kamínky

Jako kámen na dně moře
bez kapky pochopení
srdce plné hoře,
tak dej mi poslední políbení.

Odpusť, není já a Ty,
jsme my a naše duše.
Odpusť mi mé pyšné minuty
i tuto báseň
-pokud vyzní Ti suše.-

Děsím se chvíle
až zahodíš vzpomínky
a odjedeš v daleké míle
sbírat kanadské kamínky.

Pak pochopím -možná-,
že odjel si s mou duší
a odjedu za Tebou
-aniž to kdo tuší-
.zamilovaná.

/Možná že to brzo vzdáváš
nebo jsem na Tebe mladá,
ale Ty naději mi dáváš.
A já? Bezhlavě zamilovaná./