Nechci dávat sbohem svým snům

Nechci dávat sbohem svým snům
nechci, aby byl prázdný dům
stěny mého pokoje dokáží být chladné
překonat tento chlad pro mě není tak snadné

Přesto vše neumím se vztyčenou hlavou jít
a to, co jsi ze srdce přeji získat a mít
strach z nových věcí drží zpátky
hlavou se honí vzpomínek hádky

Pár bolestných vzpomínek
hoří jako plamínek
plamen, co voda uhasit nedokáže
s minulostí se víc jak pevně váže
ani vítr jej nerozfouká
z hloubky uvnitř pryč se souká

Ve svých dlaních ho neudržíš
přesto potom ze srdce toužíš
pomoci může jen oheň, co v duši máš
sám jej nezničí také ty se hodně snaž