Příliš mnoho, pro jednoho...

Příliš mnoho pro jednoho..
Když se ti tříští svět,
lepidlem může být i let,
lepší je vůbec nemyslet!

Utíká, dokud popadá dech,
ale stejně se tomu nevyhne,
přestává mít kam se skrýt,
zbývá mu snad už jen být?
Nesmí tady takhle shnít,
přece dá se i v trní dobře žít!
Nebo o tom alespoň občas snít.

Dýchat bez vzduchu,
krvácet bez krve,
leží ve škarpě tohleto umění,
ale sehnout záda svý je složitý.

Lehce by se dalo lehnout si vedle ní,
nechat jí,
schovat se pod listí,
příliš mnoho pro jednoho...

Ozvěna hlasu,
ještě se odráží od stěn,
na polštáři pár tvých vlasů,
fotky trhá ten,
kdo poznal jak milovat až před koncem.