Anotace: Jsou věci, které se neříkají, musí se zažít...
Nikdy Ti nepovím,
jak třásla se mi kolena
při našem prvním setkání.
Nikdy Ti nepovím,
jak chvěje se mé tělo,
už jen při vzpomínce,
na naše první milování.
Nikdy Ti nepovím,
že stáváš se mým hříšným světem,
že v myšlenkách se v Tobě toulám.
Nikdy Ti nepovím,
že v noci jsi mým něžným teplem,
že v budoucnost a Tebe doufám.
Nikdy Ti nepovím,
proč slova mizejí mi z úst rychleji
než pára nad hrncem.
Nikdy Ti nepovím,
proč vězněm jsem
a zároveň
někdy vetřelcem.
Nikdy Ti nepovím,
co k Tobě vlastně cítím.
Nikdy Ti nepovím,
kolik lásky v sobě mám.
A i kdybych snad tisíckrát chtěla,
slova jako by mi vždycky odletěla.
Moc pěkný... Vím co myslíš, ale když o tom můžeš napsat, tak je to dobré..:-)
27.02.2009 09:05:00 | démon zatracení
Ty které to nikdy nepoví jsou nejhorší a zároveň nejlepší... Hezká báseň.:)
01.02.2009 22:11:00 | HonzaJ