Do vlasů jí
nakreslíš
srdce
z opravdový lásky,
a po mně
ledabyle hodíš
klíč od svýho
novýho bytu.
/Knoflíky
od košile
si rozepnu
potichu sama./
V tichu
neúprosný
reality
všedního dne
mě políbíš.
/A zem se zase nepohla./
tohle je... depresivní
neměl bych nechat věci zevšednět, dík za tu báseň
02.02.2009 22:54:00 | Maro Deives