V Labyrintu

tvého srdce smáčeného,
utápím se,
oděn spoře,
bez brnění mužnosti.

Padám na sedřená kolena
s prosbou
o odpuštění,
dnes, stejně jako včera.

Jsem nepoučitelná chyba
bez kontroly,
letící v turbulenci
tvých myšlenek.

Na cáru bílého papíru,
liniemi inkoustu,
já ti podepsal,
co nemůžeme znát.