Seděly tiše - dvě postavy v parku,
naslouchala jsem pilně,
však neslyšela jsem ani hlásku.
Mužovy unavené oči prozrazovaly,
kolik toho za život prožily.
Každá vráska v jeho tváři,
připomínala to nemilé stáří.
Žena vedle něj byla vzrůstu malá,
také nemluvila, byla až příliš chladná!
A tak tam seděli spolu,
nevydali ani hlásku,
mohli tito dva k sobě
někdy cítit lásku???
Já si nemyslím, že to bylo tak strašné, mně se to celkem líbilo...tip Ti dám.
05.02.2009 17:40:00 | Lilly Lightová
saddova: Když je to pro tebe škoda slov, tak nechápu proč to komentuješ :) nic proti tobě...jen si protiřečíš!
04.02.2009 00:33:00 | Kariš
mno uprimne to na me pusobi jako dost odflakle dilo... necitim z toho absolutne nic, rymy.. rytmus...skoda slov...
03.02.2009 21:08:00 | saddova