Pro Tebe

Skálo má, nedobytná
jsem příliš slabá.
Rytíři vznešený,
já princezna malá,
z lásky k Tobě vyznat bych se chtěla,
červené tváře mám a ústa má – oněměla.
Jak říct co k Tobě cítím
když naděje tak malá,
strach svazuje mi údy
odvaha žádná mi nezůstala.

Chtěla bych říct „Miluji Tě“
však slova v mysli zůstanou
chvěju se jak malé dítě
vzdávám bitvu prohranou.
Nejsem krásná vévodkyně,
nešílí po mně národy
obrazy mými nezdobí své síně
nezahrnují mě poklady.

Ty však záříš jako Slunce,
nebe se odráží v očích Tvých,
netušíš co se děje se mnou,
smutek můj dokážeš změnit v smích.
Pohledem pouhým ovládáš mě,
mysl má celá zmámená,
úsměv Tvůj je nad med sladší,
podlamuje mi kolena.