Jabloň
Jabloň
Anotace: Láska je strom, s květy úsměvů.
Přistoupil k jabloni, pohladil její tělo,
jak tělo milenky,
Šeptá jí slova známá.
Něžně fouká bílé květy,
vábivé paže Kristýnky.
Vítr vane, hladí tenký kmínek.
Slunce vysoko se směje,
oči hluboké, jarem opilé,
touhou objaly jeho žár.
Den zurčí mámením,
modrým mámením vysokého nebe,
její láska jím se chvěje,
jablůňka, jako nevěsta jara,
svými květy se směje,
a kdesi zní;
již kvetou květy šafránu,
jako tvé oči Kristýnko...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk09.02.2009 04:32:00 Hombre
Přiznám se, moc se mi to nepovedlo. Vyjádřit co jsem chtěl, chce určitě více.
08.02.2009 22:10:00 CorrimsonTom
Asi to nebude zrovna zdvořilé, jenom se mi tam příliš nelíbí to dvojité tvé v poslední sloce, u toho šafránu mi to tam přijde trošku nadbytečné, ale nevím, jestli tam není z významového hlediska.
Dost ale pseudorozborů, jinak se mi verše opravdu velmi líbí.