Vzdávám...

Vzdávám...

Anotace: naštěstí jsem se nikdy nevzdal

Sbírka: Vnitřním okem

Vzdávám se noci jenž mě má v moci,
vzdávám se snům, potmě, bez pomoci,
vzdávám se době probuzen v hrobě,
vzdávám se všech požitků, vzdávám se Tobě.

Vzdávám se slunci, obloze co střeží,
horkému létu, kde v červenci sněží,
vzdávám se času, minuty se vlečou,
vzdávám se hořkým slzám - po tváři tečou.

Vzdávám se cestám, nepoznaným krajům,
silnicím, rovinám, abstraktním tvarům,
nadějím krásných dní vzdávám se svolně,
vzdávám se i pocitu cítit se volně.

Vzdávám se a klečím při poslední zteči,
vzdávám se a brečím, vzdávám se své řeči,
vzdávám se veršů, které držím v sobě,
vzdávám se všeho, všeho kvůli Tobě.
Autor Seegr, 09.02.2009
Přečteno 700x
Tipy 4
Poslední tipující: TetaKazi, carodejka, kikis
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Děkuji za pochvalu, ta vždy potěší a příjemně zahřeje. Sám doufám, že se v nejbližší době dostanu opět k tomu, abych mohl v tvorbě pokračovat. Ještě jednou díky.

17.02.2011 12:58:00 | Seegr

Ty jeden kouzelníku slov, je to moc krásné vyznání, dojalo mne.))

17.02.2011 12:55:00 | carodejka

Takové vyznání by mi snad i možná podlomila kolena, kdo ví...je to hezké..

12.02.2009 17:33:00 | kikis

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí