Vzdávám...

Vzdávám...

Anotace: naštěstí jsem se nikdy nevzdal

Sbírka: Vnitřním okem

Vzdávám se noci jenž mě má v moci,
vzdávám se snům, potmě, bez pomoci,
vzdávám se době probuzen v hrobě,
vzdávám se všech požitků, vzdávám se Tobě.

Vzdávám se slunci, obloze co střeží,
horkému létu, kde v červenci sněží,
vzdávám se času, minuty se vlečou,
vzdávám se hořkým slzám - po tváři tečou.

Vzdávám se cestám, nepoznaným krajům,
silnicím, rovinám, abstraktním tvarům,
nadějím krásných dní vzdávám se svolně,
vzdávám se i pocitu cítit se volně.

Vzdávám se a klečím při poslední zteči,
vzdávám se a brečím, vzdávám se své řeči,
vzdávám se veršů, které držím v sobě,
vzdávám se všeho, všeho kvůli Tobě.

Autor Seegr, 09.02.2009
Přečteno 871x
Tipy 4

Poslední tipující: TetaKazi, carodejka, kikis
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

17.02.2011 12:58:00   Seegr

Děkuji za pochvalu, ta vždy potěší a příjemně zahřeje. Sám doufám, že se v nejbližší době dostanu opět k tomu, abych mohl v tvorbě pokračovat. Ještě jednou díky.

líbí

17.02.2011 12:55:00   carodejka

Ty jeden kouzelníku slov, je to moc krásné vyznání, dojalo mne.))

líbí

12.02.2009 17:33:00   kikis

Takové vyznání by mi snad i možná podlomila kolena, kdo ví...je to hezké..

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.5 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel