S ránem se vytrácí..

V duši mé se stmívá,
jsi mi vzdálená.
Srdce mé se svírá
a padá na kolena.

Jsi mi dál, jsi mi cizí,
jako noční hvězdy,
co k ránu mlčky zmizí.
Snad zítra vyjdou, snad někdy.

Snad nezvadnou snové květy,
co pěstuji Ti pod víčky,
mezi našima dvěma světy,
mezi Tvými malíčky.

A na Tvých rtech, něžných krás,
zahanbeno je i Slunce samo.
Nezbývá nám lásko čas,
neb za mžik bude rozedněno.

nemeškej..