Lidi přichází a pak zase jdou.
Hledají tu nejlepší cestu svou.
Lidi přichází a zase jdou.
Je jim jedno, že ostatní pro ně tiše řvou.
Z okna. Ve tři ráno. Mám tě ráda!
Slza k slze, hvězda spadla.
Protentokrát nepřeji si radši vůbec nic.
Zakřičet tak znovu tiše z prázdných plic.
Svět je malý. Tomu věř.
A všechno je jen hloupá lež.
Nechci nikdy pravdu znát.
Nechci už nikoho milovat.
Sama nevěřím.
A nikdy nebudu.
Sami jsme.
Strůjci svých osudů.
Tak běž.
V odchodu ti nebráním.
I když bych vážně chtěla.
Tak běž.
Vím, že i já bych měla.
Utéct od nikam někde.
Stejně jsme jen střípky lží.
Zrcadla, kde si lidi radši nevěří.
Aby náhodou nerozbily se naše duše.
Tak běž. Dokud srdce bije, dokud může.
Tiše křičet pak bude celý svět.
Nevěřit. Odejít. A radši neslyšet...
Zdá se mi to jako výkřik beznaděje (zdařilý), ale snad ne na dlouho, jistě bude líp.
12.02.2009 14:33:00 | Kapka
Oni odcházejí, oni odejdou
na city se neptají..
..i když..třeba..někdy potají
uvnitř vlastních hlav
A až se otočíš, už tam nebudou
neslyšně pohltil je dav.
12.02.2009 12:25:00 | slunecniceee