Smutnění

Z rozbitých střepů se láska neslepí
Možná se pletu, ale kdo to jistě ví?
Nelze už smýt Tvou vůní z mého těla
Tichý je byt a v něm duše osamělá.

Marná jsou přání, stejně jak kdyby
všechno je k mání hlavně pak sliby.

Ztrácím svůj nárok na Tebe celou
možná, že za rok budeš míň chtěnou.
Život Tě vzal, byla si darem
teď platím daň za průchod rájem.

Marné jsou noci, stejně jak dny
stále v Tvé moci utápím sny.