ležíš na lila sametu
v nevšedním krajkovém negližé
proměnlivě tetovaná sluncem
a bouráš mé stropy smíchem...
v odkrytém pokoji
fialových stínů
ztrácím jistotu
když odhaluješ svůj ráj
ledového anděla v oblacích
pod křišťálovou hladinou vonných esencí
v hlubinách s drahoceným pokladem...
protáhla ses pohybem
prudce elegantní kočky
s módou v krvi
na rozpálené střeše
mé duše...
v soukromí sadu slastí
rozkvetla podlaha
a já květináč na pochodu
vydal se tou džunglí
dobývat Tvé srdce z hedvábí
a objevovat šarm
v každém záhybu
Tvého těla...
jdu přesně tam
kde jsi mě mít chtěla...
"a já květináč na pochodu
vydal se tou džunglí" :)
nejen tohle; hodně dobrá
10.05.2009 23:55:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Jak hedvábně hladké a přitom ne tak laciné jak plyš....slyš,muži,to jsou obdivuhodné zdroje...
20.02.2009 21:46:00 | zvířenka
Moc pěkně povedená, krásnými slovy a vtipně napsaná, celá se mi moc líbí. Přesto mě nejvíc vzalo - a bouráš mé stropy smíchem...
To bych taky chtěla.
19.02.2009 17:09:00 | Kapka