Ve večerním slunci,
jen my dva a Paříž snová,
četli jsme si z očí,
to, co slova netlumočí,
a v tom na mě promluvila,
vížka Eiffelova.
Žijte moji drazí,
Podle bible lásky.
Dokud naše srdce tepou,
nač si dělat vrásky.
Utíkejte nohy bosé,
utíkejte v dešti.
Projděte mou Chams Elise,
Paříž lásce…lásku věští.
Milujte se vy dva mladí,
užívejte života.
Hle jak on se červená,
jak ona se zas chichotá.
Podél Seiny projděte se,
vyměňte si doznání.
Jak káže zákon, polibte se,
bez přetvářky a bez lhaní.
V tomhle krásném životě,
přece nezáleží.
Kolik on má na kartě,
kolik ona váží.
Místo smutku, šiřte cit,
místo vína rudého,
z rudé vášně zkuste pít.
I když máte druhého,
jako jeden máte být.
Dobře děkuju, já jsem ráda za každý názor :-) Určitě si to beru k srdci a znova si to projdu :-)
20.02.2009 18:45:00 | Misha4sel
pekne vyrazy, jen mi vadi, ze nekde versujes ababa jinde zase ne, proc? nenapadl te rym ?? a nektera slova mi vuci celku prijdou " lacina" trebas to " chichotá" , máš tam, jak bych to rekla, vznesene vyrazy a pak to sesmolis s timhle a na me to nedela celkove dobry dojem, ale maybe je to jen muj nazor, ale je.
20.02.2009 18:02:00 | saddova