Navždy zkamenělé

Trosky zkamenělých dní
jsou stopy ve sněhu,
něco, co neuchopíš.

I kdybych chtěl sebevíc,
nemůžu zmizet na měsíc,
stejně tak Tě nikdy,
nikdy
nevymažu ze srdce.

Proč bych měl chtít?
Jsi krásná
a jsi má.
A ani láska zklamaná
nikdy mi Tě nesebere!

Mám na svém čele
otisk tvých rtů,
pořád ho tam cítím,
na památku těch dnů,
kdy jsme byli spolu,
i když jsme to nevěděli.

Vzpomínáš, jak padali jsme dolů
abychom se mohli vznést k oblakům?