...

...

Prosím Tě, už se neukazuj,
nenič mě, nezrazuj,
vím, že Ti to nesluší,
shoř v ohnivé obruči.

V zápalu provinění,
sám - tam,
kde nikdo s Tebou není,
věřím, že tím se mi život změní.

Nebude už zlé snění,
předsudky a provinění,
slzy a utápění konce,
slyšíš to radostné zvonění srdce?

Jak kdyby náhle zmizelo vše,
Ty jsi byl tiše - jaká to krása,
vím a věřím,
že bude to spása!

---

Jak umíš hřát
- s každým si hrát
zapálit, shořet,
utrápit štěstím...

...asi se obrním proti Tvým lestím...
Autor padající do neznáma, 20.02.2009
Přečteno 310x
Tipy 10
Poslední tipující: Mademoiselle Drea, Oťas, strašidýlko-střapatý, Lenullinka, Květka Š., labuť, NikitaNikaT.
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Smutná, ale upřímná básenka... kéž hřeje Tě znovu láska, kéž není tiše, ale křičí, upřímně a pořádně nahlas... až čistá je a blyštivá, jako studánka

20.02.2009 22:23:00 | NikitaNikaT.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí