Nadoblačná výše...
...křehká spleť
mostů…
..v křivkách píše
tu...
paraboly setkání...
vibruje tiše..
...síť vláken...
ve vyznání...
nesených ptákem,
...na klopu
padlým pírkem...
...stojíš
vytržený ze chvatu,
zamyká tě tíž...
horentně stoupá
v pokosených loukách...
sám vidíš...
lávky se hroutí...
...s osudy
vpleteny v proutí...
...průchod zarůstá...
v cestičkách...
dopadá na ústa,
ve vousech...
zrádně klikatí...
...jen tak
Ti...
tu smývají...
...světa prach
v pomalých kapičkách...
jako by potají...
...slzy spasitele.
Tak to teda čubrnim... Asik 1 000 000%, ne-li víc!
18.10.2005 15:52:00 | Králík
Hezké oslovení krásného člověka. Jsem z něj po víkendu nadšená a Tvou báseňku si určitě zaslouží.
08.10.2005 19:17:00 | Písnička
Jen co jsem dočetl, tu báseň tesknou,
oči se tak nějak, podivně lesknou,
to ovšem nepláči, pouze vzduch zvlhčuji
a tobě Krtičko - velice děkuji!
08.10.2005 19:16:00 | Obyčejný básník