--Stáří růží--

Tělem píši do květin
Něžná slůvka velkých krajů,
Stuhou váži kytici kopretin,
Schovávám se do vysokých hájů.

Jsi růže, co píchá,
Jsi trn, co bolí,
Jsi květina, co usychá,
Rána, co se hojí.

Trpělivostí přišívám..
Ony rány,
Jenž jsou neviditelné při měsíční záři.
Citem,
který všechny války hájí,
ukládám se do růží stáří.

Pocity jemně zvláštní,
..jen tak sedět..
V lístku kvete tisíce vášní,
Jen mě nech na tu krásu hledět.

Jsi růže, co píchá,
Jsi trn, co bolí,
Jsi květina, co usychá,
Jsi rána, co se hojí..
A já..co se jí bojí.

Sílu růží hledám,
Nenacházím,
Do květiny se schovávám,
Než začne zima..