Večer...

Anotace: vzpomínky jsou potvory, přicházej a duší rozbolí

Když večer doma usínáš
a na nebe se díváš,
pak možná v duchu vzpomínáš
a hezký sny pak míváš.

Myslet si můžeš na co chceš,
úplně na cokoliv
a královnou ve Tvojich snech
může být kterákoliv.

To já, když oči zavírám
na Tebe vzpomenu si,
pak na ráno se těšívám,
na Tvoje oči vlasy.

Teď přiznám se však upřímně,
že nikoho nemiluji,
nemůžeš státi jen při mně,
tak srdce ušetřuji.

Však myšlenkou jsi představ, snů
a chlebem každodenním,
chtěla bych, abys byl jen můj,
až přijde čas to změnit.