Pod zavřenými okny

Procházím se po okvětních
lístcích tvojí zimy
a shledávám je nepevnými

Bard, snad i trubadůr
v mé hlasité duši utich
marně ho hledám mezi stohy
obvyklých nočních můr
které mají něco společného:
Přece ten prvotní hřích!

V nedělním tichu
za letního vánku
jenž nikdy nevál
postrádám pýchu
kdo by ji hledal..

Naposled ti pod oknem
zabrnkám o zimních květech
naposled si možná loknem
kyselého vína
a sejdem se v jiných světech
až budeš jiný, až budu jiná