Hodokvas

Nevlídné ticho něžně ruší tvůj dech,
tvé rty jsou šrámem sotva pro jeden steh.
Jen tikot hodin smutně krájí náš čas
a krysy sbíhají se na hodokvas.

Sto svůdných doteků – sto bolavých míst;
občas ses rád dobýval do cizích hnízd.
Brával sis všechno, cos chtěl – a bez pokory –
tvůj slepej chtíč, ten neznal semafory.

Hádáš se se mnou o rty – nedám ti je,
náš vztah je už jen čirá alchymie -
při každém z pokusů o usmíření
strach, že se spálím zas, není k umlčení…

Tvůj život je stoh citových dluhopisů,
dvojakých pravd a mrzkých kompromisů.
Znáš jen svůj cíl, na mě se neohlížíš;
jseš mlsnej kocour, kterej vykrad’ mi spíž.