Nářek a zoufalství duše
zkřivený život hlupáka
omluvy Ti znějí suše
pozdní lítost Tě neláká
Popel a máslo smíchané
hlava jenž o zem se mlátí
slibuji už se nestane
kéž číše se nepřevrátí
Vtloukám si hřeby do dlaní
namísto slz teď roním krev
odpusť mi moje selhání
sejmi mne z tvrdých kříže dřev.
Tvoje báseň nelže, člověk občas selže...
pakliže se jedná o výjimku, má to svou hodnotu...
01.03.2009 15:53:00 | Mario de Janiero