Smutek za vločkou sněhu ukrytý

Pro rozhodnutí své,
závislosti nikotinové,
před branou jsem stál.
Do hloubky oblaka noci se smál,
sníh na tvářích mi ulpíval.

Ve světlech lamp ztracen,
sněhem brázdil se k tmám,
zvon v hrudi silně mu hrál.

Mysl pocitem plná,
na obětí, jenž myslí zmítá,
vzpomínkou k polibku zpět,
prožít znovu jej hned.
K nebi pohled můj vede,
tu hlava s kapucí k zemi se nese,
po tváři slza či snad vločka roztátá,
na rtech úsměv,
v očích láska ukrytá.