V O R Y z Charónových růží

Anotace: Byl tu a není! Jen jeho slova neupadla v zapomnění... nenarazila do svodidel! a do mého štěstí!!! Krkolomé verše! Toto není přece líbezná báseň plná zvučnosti... Život se týká každého slova a verše, proto se nerýmuje. Rozhodla jsem tak.

***

Říkals; že "To maličký klubíčko neřesti,
támto za obzorem - vidíš? Počkéj,
půjč mi svou ruku, ta ho vyklestí,
aby mu nebylo smutno Bez Tebe";
vyloupneš z oblohy,
aby ses o něj už nemusel s nikým
dělit.
"Vidíš, je docela roztomilé, bez slunce
bych nemohl žít. Nebyla by úroda.
Umřel bych hlady!
Oblíbil jsem si ho; zamiloval.
Víš, strašlivě mi Tě připomíná,
nemůžu si pomoct..."

Děda vždycky říkal, že se ničeho nedočkám.
Máma čekala, ale rakovina jí rozprodala dlaně.
Táta nám utek', prý ať neutíkám já,
ale mě nezbývají slova. Jen polámaně
závidím křídlům Litia
objímajíc Nirvánu
po dešti!

Ty...
Ty..
Ty!

bez úrody a bez slunečního světla
vyhasínají upranýřované rty - zapadly
tenkrát s Tebou za obzorem.
A byla už noc! Nejčernější
v mém životě!
Pro mě navždy potažená flórem
zvaným KDYSI.
Promiň, to klubko jsem nikdy neviděla!
Pozorovala jsem jen Tebe...

MTM