Čekat na včerejší den,
čekat na loňské léto,
dosnít nekonečný sen,
rozsvítit černé světlo,
vítat radostný splín,
vítat rozmarný pláč,
vrhat bělostný stín,
smutkem rozzářit tvář,
ztrácet vysněnou lásku,
ztrácet planou naději,
hýčkat oblíbenou vrásku,
dávat, co nikde nechtěli…
Což pro změnu na zítřek zavzpomínat,
těšit s tím, co možná nebude,
nežli v zoufalství svoje ruce vzpínat
a ptát se: "Proč jen, krutý osude?"
11.04.2009 20:19:00 | Kozoroh 1
Parádní protiklady, jak zborcené harfy tón - řekl by klasik. Líbí se mi. A jestli něco takového prožíváš, modlím se o naději, abys to ustála.
04.03.2009 12:09:00 | René Vulkán
Čekat je naděje ... Máš moc pěkné básně, dnes jsem je objevila, když jsi se u mne zastavila.
04.03.2009 10:43:00 | Kapka
ST! je pouza za obsah, napsání, upřímnost a jistou hloubku. Není to za bolest a skorem mi slzy vehnané, při jistých myšlenkách... bolest se nedá hodnotit... Napsat, že je to hezké dílko, je nevkusné, je krásně smutné, zároveň bolavé.
03.03.2009 18:52:00 | NikitaNikaT.