Jak slepý malíř bez citů
milovník dlouhých pobytů
v zátiší z tvých nerozbitných váz
uvadlým květům stavím hráz
naději tvých nezaniklých světů
poznávám z barevných střepů
prach slunce i vítr zmrz
pro dlaně plné slz
zátiší z rozbitých citů
na zdi tvých vybydlených bytů
samota tvoří po ránu
obrazy smutků bez rámu
Zase je to na ST, to prostě nejde jinak. Mám ráda takovou něžnou poetiku.
03.03.2009 15:18:00 | Jana M.