Ze života

Anotace: naštěstí už to přebolelo

Řekni srdci zapomínej a už nikdy nevzpomínej,
to je jako kdybys slunci řekl, ať zítra nevychází,
někdy je to tězší, jindy víc či míň,
jak přežít život bez nesnází.

Nemůžu Ti volat, nemůžu Ti psát,
nemůžu Tě prosit, abys mě měl rád.
Nemůžu nic, plakat se, smát
a nebo vlastně teď už všecko,
už je to pryč, láska a city,
a já tu brečím jako děcko.

Nějak se s tím poperu, samotu překonám,
nemůžu jen ze vzpomínek žít,
někam je uschovám a zas dál budu muset
chtě-nechtě jít.

Vybral si si tu jednodušší cestu,
já Ti vážně nic nevyčítám,
jen s tím kamarádstvím, cos mi sliboval,
nějak do budoucna nepočítám.

Postav z rozbořenýho mostu znovu lávku,
i když tam předtím roky stála,
tam kde jsi včera kámen sbíral,
dnes stojí pevná skála.