Ztracená
Ztracená
Noc rozsvěcí tmavomodré svítání
zlatými plíšky oken,
sníh, co se větru nebrání,
spletl si slzu s okem.
Stržený závoj němých doteků
svazuje dohromady snem
rod Kapuletů a rod Monteků,
pošlapaná růže vadne každým dnem.
Noc umírá svěží bělobou sněhu,
nesnese světlo na svůj žal.
Ty oči dávno vyplakaly něhu,
teď na dně usadil se kal.
Tíží to, co láska už není,
ani láska, ani nenávist,
zvadlá růže se v čerstvou nepromění,
naděje padá jako suchý list.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Mě se to stává každou chvíli, tak už se nečervenej.
Raději mi řekni, zda ti mohu tiše závidět tvé slovní
obraty, vždyť závist je tak ošklivá vlastnost. :-)
06.03.2009 23:22:00 | ota.pé
Teď jsem si po sobě přečetla, co jsem napsala - a fuj! hrubka jako hrom - to se může stát jen na klávesnici, při psaní perem by to přes ruku nešlo! Tak jsem to honem rychla opravila - jestli si někdo už stihl přečíst básničku s chybou, tak se omlouvám!
06.03.2009 22:52:00 | Norma
