***
V armádě jsem místo měl
přes plot jsem si klidně šel
holky jsem tam naháněl
jednou svatbu uviděl
Slovenka tam milá byla
hodně se mi zalíbila
nádherně se líbala
snoubence tam nechala
My jsme spolu utekli
pod lampou si vše řekli
pak se stala divná věc
dva dny mají pakonec
…v půlce mostu kasáren
jsem jen trochu unaven
…je pondělí…no amen
Všetko viem a všetko znam
len tie dva dni nepoznám
Bola pekná naozaj
veď dvojčence s ňou ja mám
Ne není /nie je/ to jinotaj
chtěl bych vědět…kdo mi paměť vzal
/šoková zvěst po devíti měsících a osmnácti létech,
už jim je čtyřicet/
***
Vidíš, já to říkal, kamarádi by ti opět mohli pomoc!
Ale ty né, já sám, a takhle to dopadlo! A propo - nakolik tě to přišlo, jedno vrz...?
Doufám, že tě potomci nebijou? Nebo jo? Dneska si děti vůbec nevážej rodičů, je to bída.
07.03.2009 13:25:00 | Zasr. romantik
Líbí!!Otázka je-jak s tou zvěstí(či pohádkou?!)naložíš???
To vydá na pěknou řádku-řádek...
07.03.2009 11:38:00 | saralara
Šokující závěr :) ... to je čistá pravda? Ať je to jak chce, opět pěkná básnička ...
07.03.2009 10:48:00 | toužím.jít.dál
Konec dobrý... a už ses musel otáčet. Jaký rozdíl: dnes se míra infantility posunula do nebeských výšin - je jim čtyřicet, mají dva, tři mobily, otevřený komp, notebook a smějou se céčkovým animovaným americkým filmům jako idioti. Nechápu...
07.03.2009 00:19:00 | rybí prdy
To jsou věci, to by si člověk sám nevymyslel tak složitě jako ten život
07.03.2009 00:13:00 | Markéta Hl.