jsi

.
jsi
a buď
ráno, než
odejdeš
vzbuď
mne

sne

do
chladu
všedních dnů

běž už

vzpomínko

voněla’s
rameny
plných krás
vztažená
polibkům

šeptaným
pro tebe
zraněná
tětivou
Amora

plakala’s
do rána
nad pravdou
po kapkách
rozlitou
ze břehů
mámivě
opojných
řek lásek

v povodeň

rvající
zaživa
ven paměť
která se
bez těla
jen trním
doruda
oděla
bezradná
docela

z vyznání
oltářům
do nebe
stavěným
pro tebe

ze vzpomínek
buď a vzbuď
mne až
ráno
sne

do
černého
dne

až večer
mi pomoz
a jen mne
hlaď
než
usnu
a pak se
zase
do mne
vrať!
.