Mé lásky

.

Já měl v životě lásek dost,
a ještě více si jich vysnil,
ty lásky byly každá jiná,
a všechny byly krásné moc.

Tak například ta první,
to bylo mi tak třináct, možná ne,
ta zůstala v mém srdci stále,
a dodnes mi tam voní.

Druhá,co zkřížila mi cestu,
tu potkal jsem snad třikrát v žití,
už se těším, až počtvrté se sejdem,
a nebude to z trestu.

Další chtěla všeho víc,
však já chtěl poznat nové,
a za rok se pak ukázalo,
že není z toho zhola nic.

Pak potkal jsem tu pravou,
co chtěla se mnou žít a tvořit,
však do dneška si nejsem jist,
zda bylo to mou snahou.

Byla i ta vášnivá, co z ní šlo i chladno,
žil jsem zpola jako ve snu,
co hloupostí já nadělal,
o tom mluvit není radno.

Měl jsem i tu, co vrněla jak kotě,
však drahá byla, moje drahá,
za čas jsem byl bez peněz,
a zbyla mi jen díra v botě.

Jak snad rozum roste s věkem,
po čase už chlap i ví,
co chtěl by i na co stačí,
a nechutná mu bokem.

Tak se k všemu staví čelem,
však problémy se rázem dmou,
pak vzpomene si na doby,
kdy šel za jedním cílem.

Ten cíl je zcela zřejmý,
to mé děti je to hlavní,
co mě vede žitím mým,
cíl můj by měl býti jasný.

Ženy já mám stále rád,
nechtěl jsem je míti v houfu,
chtěl jsem všechno prozkoumat,
a občas si jen trochu hrát.

Dneska už jsem zralý muž,
hlava by snad stále chtěla,
tělo říká: Bacha dej!
To neustojíš! Už!

Nermuťte se, ženy moje,
vždyť je tu ještě věda,
co neustojím nahradí,
ty pomocné přístroje.