Lhostejnost...

Srdce mě od Tvé lhostejnosti bolí.
Rozum a srdce se utkávají v boji.
Srdce čeká na Tvou něhu,na Tvá slova.

Rozum ví, že nemá to cenu,
že se to bude opakovat,
zas a znova.

Že si prostě nevážíš toho co máš,
že sem pro Tebe málo...
A přitom mě se zdálo,
že jsme byli šťastný.

Že ty chvíle krásný byli opravdový,
že se jen neplýtvalo slovy.
Ale Tvoje slova nemají žádnou váhu,
jsou to jenom prázdný věty,
které pro tebe nic neznamenají,
ale, že mě to ublíží,
to tě vůbec netíží.