Naposledy

náš čas už byl
omamná šťáva zrajících makovic
co hltavě jsme pili
tam v mléčné dráze byl náš cíl

náš čas už byl
bušící srdce proč se ptáš
hladových dní a dlouhých minut
havraní mrak svůj obzor skryl

náš čas už byl
a nevím kolikrát
ve snech jsem vídal známou tvář
chladivou vůni žlutých květů
kladl jsem lásce na polštář

náš čas už byl
vyprahlá ústa smutně šeptají
polibek...
jen platonický na nich zbyl
déšť očí v sůl se proměnil
kdys naše srdce jen se potkala...
srdce jdi spát
čas její - jeho... dávno byl...