povzdech

Anotace: sepsáno mnou a mým bratrem za chladného večera nad sklenkou vína v kavárně a myšlenkách jež napadají nás den co den a naplňují naši myslí představami o smýšlení žen

Jsem tvé štěstí,bolest a žal,
Procházel jsem své činny a tiše se kal,
Vidím tvé slzy, radosti i smutku,
A lituji každého svého skutku.

Chtěl bych tě obejmout a odehnat zas,
V hlavě mi zní tvůj srdce hlas.
Chci si tě vymazat ze své hlavy,
Však v mém srdce jsi stále….

Tak jako princezna na bále,
Poztrácela své korále,
Ty korále byly tvé slzy,
A to mě ze srdce mrzí.

Mrzí mě každé mé slovo jež vyšlo z mých úst,
Je mi po tobě smutno, mé srdce už nechce lásky půst,
Chci ti být nablízku, být tvým andělem strážným,
Nenech mě s mým srdcem prázdným!

Však vím že tato cesta je slepá a nikam nevede
Jen zpátky-od tebe…

Však kam kroky poutníka křáčí,
Ví jen bůh sám,
Však bůh není a já zemřu sám