Pár kapek posledních
dopadlo na moje čelo
déšť ustal zcela
nepřišla bouře
i když tak nadějně burácelo ...
A v očích modra pomněnek
smutek se zračí
snad jsou jim k pláči
promarněné chvíle ...
Pár vzpomínek
se nitrem vrací
vyschly i louže
už neburácí ...
Proplula láska
kolem nás
zůstala chvíli
teď nastal čas
nechat ji jít
a vzpomínat
na modré kvítky
něžně milé ...
Jituš, ty mi ale dáváš... nádherný skvost, jako by mi ze srdce aj duše vypadl... ST!!! Jako vyšitý.
19.03.2009 12:46:00 | NikitaNikaT.
já tu jenom smutně vzdychám!Ach,jo!Překrásně napsaná,úplně se mě dotkla!!!
18.03.2009 19:36:00 | střelkyně1
Jemná, kultivovaná, hezká, inteligentní. Jak se sluší a patří. Žádný zhrzený doják na mašli. Díky ST :-)))
17.03.2009 15:39:00 | Mario de Janiero
Achjo... ta je smutně krásná ...
...shořela jako plátek papírku
a v popelu z žáru lásky
klube se zas nový Phenix,
pírko po pírku ...
17.03.2009 10:04:00 | nrocinu Jednorožec