Otcovi
Otcovi
Anotace: dnes ho konečne pustili domov
desia ma chodby nemocnice
a predsa tu s tebou sedím
vravíš:
od polovice januára nespím
mlčím:
odvtedy mám zlomené srdce
každú noc plačem pre neho
schudol som pätnácť kíl
a ubudlo mi už toľko síl
trápim sa do úsvitu bieleho
si prvý muž, čo sklamal ma
on zatiaľ posledný
obaja mne neverní
vybrala som ho podľa teba?
a najviac sa sebecky bojím :
ak tu už nebudeš,
koho budem viniť z prehier svojich?
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Výstižné, zažil som niečo podobné, ale nie s návratom otca domov...
Preto je dobré si vážiť rodičov. Pekné. ST
03.04.2009 13:07:00 | Juraj Hrom
dakujem :),krasne,plne emocii,rozmyslania,obav...snad sa veci vyriesia k lepsiemu :)...
22.03.2009 17:49:00 | Terulienka
První báseň, která mě tady dohnala k slzám. Ty pocity znám moc dobře...ST!
22.03.2009 15:29:00 | Házté
JAK PRAVDIVÉ,
každý prohráváme a jednou nám dojde, že si za to můžeme sami, pokud jste se smířili a odpustili jste si jen se za něj můžeš modlit a prosit anděli, aby ho doprovodili do té nejkrásnější náruče,
přeji sílu lásky
21.03.2009 23:24:00 | Lady L
Velký tip za vyjádření citu, obav i sebereflexe. Jinak se přidávám ke gabkinovu komentáři.
19.03.2009 23:37:00 | Dota Slunská
