Noční procitnutí

Noční procitnutí

Hvězdy jsou zakryté,
Měsíc jen stíní,
světlo je mdlé
a klouže předsíní.
Paprsek lechtá i na mé tváři
a mé já se vyhřívá v jeho záři.

Studená záře
pak klouže z mé tváře
a já procitám,
pocity počítám.

Sen byl tak jemný
- jak pavučiny,
také i krásný,
zabraný v stíny.

Letí tak pomalu,
- klidně se snáší,
- má mysl unáší
se daleko, hluboko, usíná
a ve snech vzpomíná
a padá pořád níž, pořád dolů.

Něco se zjevuje, jasný je záblesk,
dvě krásné oči
- můj svět se roztočí
zřím nejkrásnější z krásek.