Je smutné...

Je smutné...

Je smutné, když láska umírá
a usychá, jako sperma,
ukáplé na prostěradlo
při našem posledním milování...

Je smutné, když láska umírá
a mizí, jak dřevěná polínka v kamnech,
jež hřála nás
na chatě v Orlických horách...

Je smutné, když láska umírá
a taje, jak sněhová vločka
na tvé tváři,
při naší poslední procházce na Číhalku...

Je smutné, když láska umírá
a mizí, jak pára nad hrncem,
v němž vaříš mi poslední nedělní oběd,
roštěnky v hořčičné omáčce...

Je smutné, když láska umírá,
pomalu, jako nedělní odpoledne,
kterým mě naposled vezeš
mlčky do Pardubic...

Je smutné, že láska umřela,
když chtěla tak dlouho žít...