Tři, dva, jedna... start

Nenabízím řešení,
nemám na to školy,
když ti padá lešení
a myslet tě bolí.

Jen tak píšu popisy
čtené z tvojí tváře,
pak si stoupnu na mysy,
tři, dva, jedna, zážeh.

A do nebe vyletí
smutky psané v dlani,
není to nic pro děti,
ty už přemohlo spaní.

A na nebesích možná Jitřenka stálá
do kosmu šílenou láskou teď sálá
a přečte z lahve od vína z Pavlovic,
kdo že si zaslouží lásky víc,
a kdo méně...

/otázkou je, jak se to bude měřit/