Už ne....

Když tak přemýšlím o nás dvou,
uvědomuju si, že jsi zničil duši mou.
Odpouštět se sice má,
ale šance byla nesčetná.
Nečekám omluvu,
ani tvou nejčastější výmluvu.
Já nechci slyšet nic,
ty jsi rub a já jsem líc.
Nechci mluvit o tom, jak se hněvám,
já už říct to co nemám.
Pokud máš nějaké připomínky,
radši si je zapiš jako upomínky.
Nechci vědět, nechci slyšet a už vůbec mluvit,
byl si to ty, kdo se začal kurvit.
Nesnáším ta falešná slova,
kde v dopisech se mi omlouváš zas a znova.
Když tak přemýšlím o nás dvou,
myslím, že každý by měl jít cestou svou.