Poklade

Anotace: ..pár řádků zklamání..

Povím Ti, poklade, jen pár vět,
snad dřív, než zhroutí se mi celý svět.

Den co den,
noc co noc,
trápí mě sen,
více než moc.

Jsem sama a ztracená,
nevím jak dál,
jsem úplně zlomená.

Zdá se mi, jak přicházím o svou lásku,
nechce se mi žít,
můj život visí na provázku.
Něco mě ale nechce nechat jít,
nechce mě nechat dát svůj život v sázku.

Někde v hloubce skrývá se,
naděje, jež v mém srdci houpá se.

Jen budík, vzbudí mě z této noční můry,
ale co z té denní?
Tam žádný budík nezazvoní,
tam probuzení není.

Chci se zbavit strachu,
tak jako padlý anděl,
který leží u kříže v prachu.

Tvá nepřítomnost drží brány smrti otevřené
Neopouštěj mě, nechci jimi projít,
Nebe nad Veronou nemusí být zatažené,
jednou můžeme velkou svatbu strojit.