Putování

Pošeptat tajné slůvko do ouška, co způsobí lehké mrazení.
Políbit čelíčko, pak pomalu na víčko, ruce mé baví nekonečné hlazení.
Dotyky nekončí, city se netenčí, retíky putují k Tvým… je to k zbláznění.
A teď dál putovat tour de vysněná, lehce letmo na krček…je to souznění.

To je však pouze putování začátek, co by řekly tomu Tvé „čudlíky“…
Už se těším však na bříško, ten dolík obkroužím lačnými retíky…
…pomalu lehounce níže a níže a níže…kdepak to jsem? To už jsou kotníky…
Tak teď už opravdu dost neb mé putování bude věčné, verše ty začínají býti spíše směšné.