Jen mlč
neříkej teď nic
jsou chvíle tichých přemítání
kdy v očích čteme svoje přání
v království bláznů náctiletých
do klína mi svou hlavu skláníš
chtěl bys mi toho tolik říct ...
Jen mlč
neříkej mi nic
neunesla bych Tvoje slova
Tvá ústa opakují znova
že slunci vyšels se mnou vstříc
tváře mé držíš ve svých dlaních
a zbytečná jsou další přání ...
Jen mlč
neříkej teď nic
v očích Tvých čtu
co chceš mi říct
tahle Tvoje báseň mě fakt moc zaujala, dnes jsem ji tu opravdu snad půl hodiny hledala, protože jsem si nemohla vzpomenout, kdo ji tu napsal, ale zůstala mi v hlavě a chtěla jsem ji znovu číst, je fakt moc povedená! gratuluji!
26.03.2009 20:32:00 | ni.va
Neřekla bych nic,ale nevidíš mi do očí,tak to aspon napíšu...krásná básnička!:)
25.03.2009 13:19:00 | 5thelement
Teda Jituško,ta je nádherná,je krásné jen tak s někým mlčeti a cítiti společně to samé!:o))
24.03.2009 20:04:00 | střelkyně1
Řéká se mlčeti zlato... nevím, mám pocit, že v temto případě... to bylo asik opravdu lepší... polil mě smutek.
24.03.2009 08:41:00 | NikitaNikaT.
Myšlenek tichých zurčení,
je slyšet v láskyplném mlčení ...
Krásná!
24.03.2009 08:35:00 | nrocinu Jednorožec
...vskutku moc pěkné verše! Kdopak je napsal? No ano, myslel jsem si to! :-))
23.03.2009 22:15:00 | poustevník Jirka