Náhoda nás seznámila,
zvědavost nás odhalila,
chtěla jsem si s tebou užívat,
a nezávazně si povídat.
Ale po čase jsem zjistila,
že bych se ráda k tobě tisknula,
že bych ti ráda šeptala,
jak jsem po tobě tesknula.
Ráda bych ti od plic řekla,
že jsem se ostatních kluků zřekla,
že tě mám radši než jsem chtěla,
asi pozor jsem si dávat měla.
Ale nechala jsem se tebou unést,
a svou náklonnst k tobě vykvést,
nechci ale myslím na tvůj zjev,
a můj rozum chytá hněv.
Ale pravdu ti říct nemohu,
doufám že si nějak pomohu,
a zatím ti můžu o svých citech lhát,
protože se bojím, že nebudeš o mě stát.
Obávám se své city odhalit,
a moje tajemství ti prozradit,
svou skutečnou tvář ti ukázat,
a tu ztrápenou duši ještě více zdrásat...
Neváhej, čas letí. Já vím sakra dobře že je to těžký. O mnoho jsem se okradl váháním a tím, že jsem si nevěřil. Poslouchej své srdce, abys pak nelitovala. Džím palce.
24.03.2009 20:03:00 | Seanko