Já sbírám
zbytky víry
v duše zákoutích
a spílám
minutám
bez touhy
prožitým.
Sirný déšť
v srdci pálí,
z pergamenů
stírám prach,
měsíc lapen
v záclonách
proniká
po kapkách
tam,
kde vládne hřích.
Kam se poděl
loňský sníh?
Na miskách
lidských vah
peklo s rájem
zápolí.
Jedna noc
zase končí,
měsíc
toulá se krajem,
ať nekončí
raději.
Neklop teď oči,
mám v nich
svou naději.
Ta noc
skončit nesmí,
zastavme vesmír.
Zastavme
hvězdná soukolí
ať touha
tolik nebolí ...
mačkám slzu a málem znovu ST, jen až ted to píšu, miluju krátkou linku a tahle je opravdu povedená
26.03.2009 22:46:00 | ni.va
trochu moc podelene,stracam sa v tom...
ale inak zaujimave
26.03.2009 11:28:00 | Raziel PsyDearth Characith
Moderně zveršováno (nebo alespoň já si takto představuju moderní poezii). Líbí se mi naťukávání děje v obrazech. Vždycky po chvilce (pár řádcích) veršík ťukne jak kapka deště o parapet a pak zas...
24.03.2009 22:17:00 | René Vulkán
Jituš, zamačkávám slzu. Pro mě nádherné dílko, plné touhy, jistého snad bolu, či smutku... ST! za obsah.
24.03.2009 15:40:00 | NikitaNikaT.
moooooc*
24.03.2009 15:37:00 | rybí prdy