Ranní

A pak se vzbudí každý na jiné straně postele
Břevnovský klášter rozeznějí zvony.
v zrcadlech odráží se obraz svaté neděle
a stud sobotní noci sednul na záclony.

Ložnice rozdělená na dvě pole padlých
bílé kůže a dvakrát šest litrů krve.
Tvé ruce na mých, prsty jenž pomalu zvadly
a nám se nechce do obyčejů hned napoprvé.

Díváš se na mě, ráno spojilo obrazce těly
výkřiky raněných, mizí v tichu do peřin
doteky chvil rozdáváš pouze na příděly
bláznům, jimž se celý svět scuknul do vteřin.

Hudba jenž nezní smyčci ani v tónech
už dávno se zhaslo a není proč světla.
Probuzeni na cizím rameni a v cizích domech
touha kterou by ani smrt nerozpletla.