Jako mramor a hrom

Je jako štika a rákos.
Vídám ji každý den.
Je jako papír a sen.
Každý krok směrem k ní je.
Jako voda.
Když odcházím, do dálky pryč.
Je to zlost, nezájem, španělská bota.
Myšlenky jsou s ní svázány jako klika v dešti.
Tam kde se střetávají cesty.
Je jako mramor a hrom.
Krásná ve své nedokonalosti, jako vyšší záměr.
Kaštan se v její tváři drží.
Oči, vlasy, čas běží.
Krása nedokonalá, pomíjivá.
Stálá.
Jako věčné hory a letní bouřka.
Čas letí.