Sní či bdí.

Usnul tak tvrdě, jak do vody hozen,
ve snu šel mlčky vinicí,
zdál se mu sen, že ochutnal hrozen,
i ústa vínem vonící.

Dívka jak anděl, na rtech má med,
ráda ho pozve do sklípku,
divné to není, ráj slíbí mu hned,
v záplavě žhavých polibků.

Polibky dívky mají rády,
též sladké víno, sladší ret,
tu božskou krásu, bujné vnady,
mohla by mnohá závidět.

Ačkoli touží po rozkoši,
tváří se, že je nevinná,
netuší nezkušení hoši,
zda je to neřest jediná.

Na krásu dívky jsou tak pyšné,
dlouhý sen zdá se vteřinou,
myšlenky napadají hříšné,
než octnou se pod peřinou.

Chutná-li hořce sklenka vína,
vypít ji kdekdo nemešká,
možná ta kráska byla vinna,
že láska je zkouška přetěžká.

Snad z toho plyne poučení,
možná jen rady soucitné,
že hlupák se pak rychle žení,
to moudrý ze sna procitne.